Co bylo Girokonto?

Dne 15. března 1939 začala okupace Čech a Moravy vojsky nacistického Německa, de iure zanikla Druhá republika. Začala tím také obrovská hospodářská devastace našich zemí hitlerovským Německem, která přinesla nedozírné měnové a celkové hospodářské škody.

Nacistická okupační moc využila svou peněžní politiku k hospodářskému vykořisťování země militarizací a cenovým diktátem. Dnem okupace (15. 3. 1939) přestala být koruna samostatnou měnou, stala se fakticky – a po vyhlášení tzv. celní unie s „Říší“ od 1. října 1940 i „právně“ – nominálním zlomkem říšské marky. Stanovení kurzu marky na 1 RM = 10 K znamenalo podhodnocení české koruny o 30 %; to usnadnilo drancování českého hospodářství. Marky, za které německá armáda, němečtí občané a německé podniky kupovali české zboží, byly Národní bankou odváděny Říšské bance do Berlína a ukládány na tzv. Interimkonto bez jakékoliv úhrady či vyrovnání.

Podhodnocený kurz koruny vůči marce působil inflačně na vývoj domácích cen. Nadhodnocené říšské marky byly na celém území protektorátu přijímány a dostávaly se z peněžního oběhu zpět do pokladen Říšské banky; ke konci války se jednalo o 16,7 miliardy korun. To bylo inflačním zdrojem korunového peněžního oběhu. Marky, kterými se českým podnikům platily dodávky zboží pro německé odběratele, zejména pro armádu, byly odváděny Říšské bance do Berlína a soustřeďovaly se na zvláštním tzv. Girokontu, aniž by byly uhrazeny. Ke konci války vykazovalo toto konto pohledávku ve výši 58 mld. K. To byl také zdroj korunové inflace. Důsledkem byla vysoká inflace v Protektorátu: I když byly ceny regulovány, úředně stanovené spotřebitelské ceny se v období březen 1939 až duben 1945 zvýšily o 62 % a velkoobchodní ceny o 59 %; ještě vyššího růstu dosahovaly ceny na černém trhu.

Nacisté ukradli zásoby měnového zlata v zemích, které německá vláda obsazovala, i zbytek zlaté rezervy, který byl ponechán v roce 1938 v Praze. Celkem představovalo uloupené československé měnové zlato 45,5 tuny; také nakradené tzv. židovské zlato – více než 600 kg – putovalo do Říšské banky. V roce 1940 byl zaveden tzv. matrikulární příspěvek – šlo v podstatě o válečnou daň, formálně odůvodněnou tím, že český národ je povinen hradit náklady spojené s ochranou Čech a Moravy hitlerovským Německem –, který musela protektorátní vláda odvádět říšskému ministerstvu financí jako „příspěvek na německé válečné výdaje“. Celkem bylo zaplaceno 53,6 mld. K. Měnové škody způsobené nacistickou okupací (1939–1945) byly hlavním důvodem k měnové reformě v roce 1953.

V oficiální čs. zprávě, předložené norimberskému tribunálu s hlavními válečnými zločinci pod názvem Německé zločiny proti Československu, byly škody a ztráty spojené s německou exploatací a válkou vyčísleny úhrnnou sumou 347, 5 miliardy tehdejších korun (k tomu lze srovnat též znalecký posudek Leopolda Chmela z procesu s K. H. Frankem, který byl publikován v roce 1946). Na Slovensku dosáhly válečné škody 114, 5 miliardy korun.

 

19.10. 2017

PhDr. Vladimír Pelc,

předseda ZO ČSBS Benešov

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *