O hodnotě historie a jejím překrucování

Vážené sestry, vážení bratři, vážení hosté.

Jako předseda historicko-dokumentační komise, jejíž tematické zaměření mne zaujalo a mohu zodpovědně říci, že i vyprovokovalo k tomu, abych v této věci zaujal své, i když po mnohé nepopulární stanovisko.
Již název této komise ve mně evokuje jakousi naději, že po relativně dlouhé době snad dojde k tomu, že se alespoň z části nechá někdo slyšet, kdo bude připomínat a i objasňovat některé objektivní skutečnosti z naší nedávné historie, která v podání současných tzv. novodobých rádoby historiků trpí vědomým, či nevědomým překrucováním faktů, zejména těch, které vypovídají o hrdinství a statečnosti armád a jednotlivých účastníků osvobozovacích boje proti fašismu už jenom proto, že mezi nimi byli i komunisté.
V současné době se ne všechno smí z pohledu historika na školách učit a tak se zcela vědomě pokřivuje zejména u mladých lidí jejich světonázor. Dochází tak k tomu, že vědomě a i z neznalosti věci, zejména historických faktů si potom osobují nárok na subjektivní, doslova škodlivý výklad historie faktů ve snaze zdiskreditovat aktivní podíl, zejména padlých, na osvobozovacím boji v průběhu světových válek.
Tento narůstající trend je varováním pro nás všechny, kteří vycházejí z objektivně zjištěných faktů a z osobních vzpomínek přímých účastníků osvobozeneckých bojů za svobodu nás všech. Je o to nebezpečnější, že přímých účastníků přirozenou cestou ubývá a s nimi se doslova vytrácejí fakta a některé zásadní skutečnosti z pohledu objektivního hodnocení a posuzování jednotlivých historických událostí.
Osobně jsem přesvědčen, že vhodná prezentace faktů a skutečností by byla způsobilá, zejména generaci, která podobné události neprožila, přimět o hodnotě faktů a argumentů trochu jinak uvažovat. O to více se to týká nově nastupující generace, která pomyslnou štafetu nedávné historie převezme a později ji bude předávat dále. Zda bude, či nebude nadále „pokřivená“, o tom bychom se měli zamyslet všichni bez výjimky.
A právě v této době by se mělo vyslovit přání – zřejmě většiny z nás, aby se jednotlivá historická fakta shromažďovala jakoukoliv formou, aby pamětníci těchto událostí nenechali na jednotlivá fakta pozapomenout, aby se pokusili své vzpomínky jakkoliv dokumentovat a dále předávat těm, kteří si je nenechají pouze pro sebe. Zde je třeba připomenout, že obecně známých faktů je celá řada v různých obměnách, ale osobní prožitky či zážitky přímých účastníků se nechají vyvažovat šafránem.
Je pravdou, že se na řadě míst zachovaly kroniky vypovídající o faktech, která nás z tohoto pohledu zajímají. Tato fakta je však zapotřebí stále, včetně dobových fotografií doplňovat o již zmíněné prožitky a vzpomínky přímých účastníků osvobozovacích bojů. To by měl být dlouhodobý úkol naší komise a proto Vás bratři a sestry vyzývám k činorodé spolupráci.
Domnívám se, že jedině tak bychom jednak sled jednotlivých historických událostí obohatili, ale − a to je podle mne smysluplné, doslova přitáhli pozornost různých hodnotitelů a posílili objektivnost posuzování jednotlivých faktů. Ono je dobré znát historii faktů, ale pokud se bude moci jejich čtenář seznámit i s dopadem historických událostí na jeho bydliště, či nejbližší okolí, zcela určitě jej to více zaujme a svým způsobem přiměje i jinak o těchto událostech přemýšlet.
Vážení, pokusme se o to. Pokusme se svými společnými silami naznačeným způsobem tuto historii obohatit a svým způsobem ji učinit pro čtenáře, tedy subjektivního posuzovatele, zajímavou. Domnívám se, že to je jedna z cest k tomu, abychom veřejnost vyprovokovali k objektivnímu posuzování historických událostí.
Dovolím si tvrdit, že již dnes máme k dispozici určité množství dosud nezařazených informací i zajímavých dokumentů, událostí a osobních vzpomínek z národně osvobozovacích bojů. Je v zájmu nás všech postupně získávat další fakta a svědectví a nenechat je upadnout v zapomnění. Mnohdy postačí, aby pamětníci své vzpomínky sepisovali, anebo různě nahrávali. Důležité ale je, aby tyto materiály, včetně dobových fotografií, nabídli k dalšímu využití. Je třeba hovořit i s rodinnými příslušníky těch, kteří se nedožili, ve snaze podobné dokumenty získávat k následující publikaci či předání dalším generacím.

 

23. 2. 2017
JUDr. Jiří Chaloupka,
předseda historicko-dokumentační komise

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *