Politik − kdo to je a kdo by to měl být

Opět se blíží volby a na naše vědomí i podvědomí začaly útočit lákavé sliby představitelů stran, které nás dovedly tam, kde jsme nechtěli být. Politické strany se vzájemně osočují a napadají za vzniklé chyby. Za ty samozřejmě mohou ti druzí a úspěchy − to je naše zásluha. V takovéto situaci si prostý občan říká: Má cenu jít někoho volit (?), vždyť se stejně nic nezmění (!). Pokud bude koncem října pěkné počasí, raději si užiju volna, udělám něco na zahrádce, zkrátka si odpočinu, a s politiky mi dejte pokoj. A to je chyba, se kterou některé politické strany počítají. A proto je třeba k volbám jít a dobře vybírat, a to ne jen stranu, ale především politika.

Kdo to je politik, lépe řečeno kdo by to měl být politik? Protože v encyklopedii není tento pojem objasněn, nemůžeme se divit, že si poslanci, senátoři, ale i vrcholní představitelé státu našli svoje vysvětlení a podle něho se chovají a jednají. Je jasné, že slovo politik je odvozeno od řeckého slova πολῑτικός (politikós), což vyjadřuje správu věcí veřejných! A co to jsou věci veřejné? Podle názoru většiny by to měly být především věci týkající se všech občanů státu, regionu a obce. Tedy politikem se stává občan, který je nespokojený se stavem těchto veřejných věcí a jenž se domnívá, že má řešení pro jejich zlepšení. Toto řešení pak objasní svým spoluobčanům, a jestliže je toto řešení většinou přijato pozitivně, bývá tento občan zvolen jako zástupce voličů a stává se politikem. Tím, že byl voliči zvolen jako zástupce pro spravování věcí veřejných, je vůči svým voličům zavázán tím, že bude na odpovídající politické platformě prosazovat jejich zájmy. Možná s nadsázkou řečeno − stává se rukojmím svých voličů. Bohužel, v našich podmínkách to není tak docela pravda, ani ústava, ani volební řád s možností odvolání politika neplnícího své sliby nepočítá a tak jsou voliči po volbách politikovi ukradeni. Je to zcela markantní v těch případech, kdy politik pochází z jednoho regionu a volen je v jiném regionu, jehož problémy a skutečný stav zná jenom zprostředkovaně. On tam nežije a tato krajina mu nic neříká. Pro svoji popularitu a získání volebních preferencí slíbí vše, ale jenom do voleb! Proto je důležité zvážit, koho budu volit.

Být politikem by měla být řehole. Správný a dobrý politik svoji politickou činnost zaměřuje ne na milenky nebo osobní záležitosti, ale na uspokojování potřeb občanů. Přitom by mělo být zcela jedno, zda politik patří k pravé nebo levé části politické scény. Z jeho spektrálního umístění může vyplynout pouze rozdílný způsob řešení problému, ale každé řešení by mělo vést ku prospěchu občanů a ne pouze jedince nebo jedinců. Jen takový politik zůstává zachován v paměti národa, který pro národ něco dobrého vykonal. Každé rozhodnutí pro, nebo proti, by si měl politik dobře a důkladně zvážit. Zejména to, jaké následky z jeho rozhodnutí mohou být. Za svá rozhodnutí by měl politik nést odpovědnost. A to ne jen morální, ale, a to především, finanční. Není přece možné, aby se na veřejnosti nebo v tisku předváděl jako hrdina a ve finále za jeho vystoupení nese finanční postih stát, tedy daňoví poplatníci. No a k tomu, aby měl politik předpoklady k dobrému rozhodování při spravování věcí veřejných, by měla mít poslanecká křesla jen tři nohy. To proto, aby poslanec nemohl při jednáních spát a musel udržovat rovnováhu. Tu čtvrtou nohu mu voliči nechají udělat podle zásluh.

Před prvními polistopadovými volbami byli voliči k urnám vyzýváni heslem „Kdo nejde k volbám, volí komunisty“; současné heslo by mělo znít „Kdo nejde k volbám, volí krach“. Volit je třeba, ale kdo bude zvolen je na každém voliči.

 

3.10. 2017

Ing. Jaroslav Kubíček,

předseda Oblastního výboru ČSBS Benešov

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *