Vzpomínáme…

Můj otec Karel Peterka se narodil 14. 10. 1903 ve Vrchoticích v rodině malého zemědělce. Již jeho otec − také Karel Peterka bojoval v 1. světové válce na italské frontě.

Odtud známe i píseň:

 před námi jsou Alpini

za námi padaj miny

tak začala naše válka

na Itálii

Kdo ještě pamatoval našeho otce- znal jeho smysl pro spravedlnost, čestné jednání a pomoc druhým, ať již příbuzným nebo sousedům. Tak jsme ho všichni znali.

Do školy chodil do sousedních Jetřichovic, zde učil i známý Čeněk Habart, spoluautor knih Sedlčanska, Sedlecka a Voticka a který tam také bydlel.

Tatínek se vyučil tesařem a brzo se z něho stal uznávaný odborník, ale hlavně odborník na dřevěné točité schody. Jeho rychlé a dobře spočítané úhly schodů slouží v Sedleckých domech i v současné době.

Měl rád hudbu, byl takovým všeumělcem- uměl hrát na valchu, pilu i koště. Hrál i v místním ochotnickém divadle, ale jeho stopa je zřejmá i v divadle v ukrajinském Užhorodu.

Působil jako nadstrážmistr ve Třech Sekerách u MariánskýchLázní, které jsou v této době známé přestřelkou a zabitím strážníků (Pamětní deska na bývaléstrážnici,nynějším obecném úřadě ve Třech Sekerách).

Po návratu do rodných Vrchotic se projevila opět jeho činorodá povaha a zapojil se do vedení hasičského sboru v místě a nezůstal jenom při členství.

Jako velitel hasičské oblasti Borotín se zapojuje do organizování akcí proti německým okupantům.

V roce 1944 byl zatčen benešovským gestapem jako účastník hasičského kurzu, který pořádalo ústředí České hasičské jednoty v Praze z oficiálního důvodu obeznámení s úkoly protipožárních opatření podle vzoru německého hasičstva- jako krycí téma školení. Zúčastnilo se toho 22 osob a svolal ho zemský velitel České hasičské jednoty.

Ve skutečnosti to bylo školení v ilegální činnosti skrývání parašutistů, zapojování se do partyzánských skupin a další akce. V prosinci 1944 byl zatčen hlavní zemský velitel a všech 22 účastníků. Zatčeni byli kriminálním asistentem Osvaldem Marxem a gestapákem RZIHOU a to jak můj otec Karel Peterka, tak i Václav Zavadil z Jesenice, Eduard Hošek z Petrovic, Václav Vojta, Karel Macháček z Olbramovic a Josef Jelínek z Jankova. Zatčení byli odvezeni do vězení v Benešově a podrobeni nelidskému vyšetřování.

Můj otec byl tlučen gumovým obuškem přes holá chodidla, a přesto doznal jen to, že se zúčastnil pouze kurzu. Z Benešova byli odvezeni do Terezína a odtud nasazováni na různé nucené práce spojené s dalším týráním. Můj otec byl osobně týrán K. H. Frankem, jak se uvádí v publikaci odarchiváře z Pražského hradu Jakuba Doležala „Střípky z mozaiky protektorátní společnosti“.

Z 22 zatčených se vrátilo po skončení války pouze 12 osob. Mezi nimi i můj otec Karel Peterka. Vrátil se s podlomeným zdravím s váhou 43 kg a nakažený tyfem. V nemocnici v Krči v Praze se léčil do konce října 1945 a jeho ošetřovatelkou mimo jiných byla i herečka Nataša Gollová, která tuto službu vykonávala z trestu, jako i některé její kolegyně. Jen jeho nátura venkovského kluka se zdravím kořenem mu dovolila přežít.

Zuboženého jsme ho doma nepoznali − taková je moje vzpomínka. Dlouhý čas se z těchto zdravotních problémů sbíral. A dlouho nechtěl o svých zážitcích s nikým mluvit. Jen jedenkrát našel odvahu a to až ve svém stáří navštívil Terezín. Byl vězněn na jedné cele se svým příbuzným panemMacháčkem.

Karel Peterka byl od samého založení organizace Svazu protifašistických bojovníků v Sedlci jejím členem. Škoda, že její původní členové nejsou na živu, ale jejich pokračovatelé se aktivně podílí na činnosti této organizace (nyní s novým názvem Český svaz bojovníků za svobodu) ve Voticích. Tito členové vědí od svých blízkých, jaká to byla doba, a mohou jejich vzpomínky šířit dál.

Dnešní mládež si nedovede takovou dobu vůbec představit. Nedovede si představit, jak uboze se lidem ve válce žilo a dětem, že Němci vypálili školu a jiné a jiné.

Píši to jako dcera a nechci, aby vzpomínky na mého otce zapadly, ale aby nezapadly ani vzpomínky na ty další, kteří trpěli v koncentračních táborech a někteří se z nich ke svým rodinám již nikdy nevrátili.

 

Marie Rejholcová-Peterková,

členka Českého svazu bojovníků za svobodu − spolek Votice

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *