Vzpomínka na dědu a tátu

František Svatoň starší

František Svatoň starší

 

 František Svatoň starší

nar. 7. 2. 1884

zemřel 28. 5. 1945
  

František Svatoň mladší

nar. 14. 12. 1914

zemřel 24. 5. 2011

 

 

Když ze zajateckého tábora v Mostu uprchlí sovětští zajatci, snažící se dostat blíže východní frontě, došli v květnu roku 1943 do lesů v okolí Popovic, našli zde značnou podporu zdejších obyvatel. Ti jim poskytovali úkryt a starali se zvláště o jejich stravování.

O toto se především zasloužili: Bohumil Sochůrek z Popovic a František Prchala z Jankova, kteří s nimi dohodli místa, na nichž jim zanechávali od obyvatel získané jídlo, ale i zprávy o průběhu války získané poslechem zahraničního rozhlasu.

Dalším z rozhodujících ochránců těchto uprchlíků byl František Svatoň z Čestína. Za pomoci svého syna Františka a Jaroslava Jindry ze Skrýšova a Ladislava Havíře z Bedřichovic vybudoval pod skleníkem své zelinářské zahrady v usedlosti v Čestíně č. 6 dobře zamaskovaný úkryt.

Do něj v prosinci 1943 ukryl svého syna Františka, uprchlého z nucených prací v říši, Josefa Rajskupa, významného odbojového pracovníka, a sovětské uprchlíky, vojáky Rudé armády. Byli to: raněný zajatec nazývaný Ivan, nadporučík Nikolaj Romanovič Solnic, Nikolaj Saša od Stalingradu a nadporučík Petr Birjukov.

Kolem Josefa Rajskupa, užívajícího krycí jméno „Malesta“ (byl ve spojení s několika partyzánskými skupinami na sedlecku a borotínsku, kde byl také znám jako „Velký Pepík“), se utvořila ilegální odbojová skupina s krycím názvem „JOSTA“. Jejími členy byli: František Svatoň a jeho syn František, Bohumil Škopek ze Zvěstova, František Prchala, Josef Miller a František Nerad z Jankova, Leo Felcman z Jiter, František Kratochvíl z Katan, Jaroslav Jindra ze Skrýšova, Ladislav Havíř, a četníci Josef Štula a Antonín Fidranský ze Zvěstova a další. Skupina měla ještě další spojení do okolí, zejména přes Václava Seidla do Votic.

Hlavní úkol: Podporovat partyzány a osoby stíhané gestapem, zásobování potravinami, případně i střelivem a jejich vypravení a převedení odtud na jiná místa, což také plnila.

Když se podařilo hlavnímu agentu benešovského gestapa Bambasovi kromě ilegální KSČ ve Voticích zjistit i údaje o úkrytu v Čestíně, přikročilo gestapo k zatýkání jak votických, tak i v Čestíně. Zatýkání vedl gestapák Oswald Marx.

Dne 16. 4. 1945 sice našli v zahradě Svatoňových bunkr, ale již prázdný. Druhý bunkr, v němž byly i zbraně, v lese nenašli. Zatkli Františka Svatoně staršího, synovi Františkovi se v nastalém zmatku podařilo uprchnout, a i přes okamžitou střelbu gestapa se mu útěk zdařil. Uprchl také Ladislav Havíř. Oba se pak za pomoci hajného Antonína Stojánka a listonoše Sochůrka skrývali až do konce války v lesích na popovicku.

Dne 17. 4. 1945 zatklo gestapo ještě Leo Felcmana z Jiter. Přes velmi ostrý, nelidský a brutální výslech se gestapu nepodařilo nic konkrétního ani další jména zjistit. Svatoň a Felcman byli s poznámkou XYZ (návrat nežádoucí) posláni do koncentračního tábora v Terezíně. Rychlý konec války jim zachránil život.

Avšak František Svatoň po návratu s podlomeným zdravím 28. 5. 1945 zemřel − podlehl tyfové nákaze.

Tak tedy zahynul tento odvážný, statečný vlastenec z našeho okresu a pamětní deska na jeho domě v Čestíně nám vše připomíná.

František Svatoň nejml.,

člen ZO ČSBS Votice

září 2017

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *